Pohybová soustava je složitý komplex na sobě závislých mechanismů, které se podmiňují na různých úrovních. Do tohoto složitého systému pak mohou zasahovat i další tělesné struktury - orgány, jež přidávají další rozměr komplexnosti. Proto je nutné i na to myslet při hledání příčin obtíží s pohybovou soustavou a při diagnostice nahlížet na tělo jako celek.
Vertebroviscerální a viscerovertebrální vztahy
(neboli somatoviscerální a viscerosomatické vztahy)
Vetrebroviscerální znamená vztah mezi vnitřními orgány a páteří, potažmo celým pohybovým systémem.
Vztahy mohou být reciproční, tedy pohybová soustava je schopna ovlivnit vnitřní orgány, a stejně tak vnitřní orgány mohou ovlivnit i pohybovou soustavu.
Jak vzájemné působení orgánů a pohybového aparátu probíhá?
Základní princip propojení spočívá v anatomickém uspořádání a provázanosti nervového zásobení mezi pohybovou soustavou a vnitřními orgány. Soustavy na sebe vzájemně působí pomocí různých stimulů, jako například nocicepce (bolest), propriocepce/viscerocepce (polohocit) nebo mechanické působení/dráždění způsobené různými vlivy (hypertrofie orgánu, změna pozice).
Jaké mohou nastat poruchy nebo dysfunkce?
Poruchy na straně pohybové soustavy nebo vnitřních orgánů mohou být dvojí.
Funkční porucha
Narušena je pouze funkce tělesné části nebo orgánu (př. bolí mě záda, neboť mi správně nepracuje bránice) a tato porucha funkce může být pomocí správné terapie ošetřena.
Strukturální porucha
Ta je závažnější, neboť již došlo k určité změně struktury orgánu či tělesné části (př. staré srůsty po břišních nebo gynekologických operacích), kterou lze ošetřit a výrazně tak ulevit od nepříjemných obtíží. Avšak invazivnější zásah je již nad rámec práce fyzioterapeuta (př. operační uvolnění srůstů).
Vertebroviscerální terapie
Působení na měkké tkáně - kůže, podkoží, fascie, mesenterium (ukotvení orgánů v prostoru), svaly, jizvy - a jejich uvolnění. Změnou napětí v měkkých tkání lze docílit snížení negativních stimulů (nocicepce), vnitřní orgány pak mají více prostoru a volnosti pro pohyb, normalizuje se jejich napětí (eutonizace) a dochází k obnově funkce.
Manuální ošetření se může skládat ze základních měkkých technik, je vhodné ho však doplnit i o speciální hmaty, jež působí na konkrétní orgány podle jejich funkce. Veškerá terapie by měla probíhat mírným tlakem v klidném prostředí, kde je pacient schopen co nejvíce relaxovat. Hmaty se mohou několikrát opakovat, intenzita tlaku může kolísat podle lokálního stavu.
Zvýšené obezřetnosti je třeba dbát u vztahů viscerosomatických. Při poruše orgánu (ať už funkční nebo strukturální) může být funkce či struktura narušena již do takové míry, že standardní manuální ošetření sice dočasně uleví, brzy však dochází k recidivě. Tyto stavy jsou pro pacienta velmi úporné a zároveň jasnou indikací k návštěvě lékaře-specialisty.
"Znalost viscerosomatických a somatoviscerálních vztahů přispívá k lepší diferenciální diagnostice a brzkému nalezení skutečné příčiny vzniklých obtíží. Díky tomu je pak zajištěna úspěšnější a cílenější včasná péče. Terapeutické ovlivnění funkčně či strukturálně změněného anatomického terénu má příznivé účinky na normalizaci stavu pohybového systému a vnitřních orgánů, popř. alespoň zlepšení klinických obtíží pacientů."
Mgr. Marek Mucha
Fyzioterapeut
Příklady, kdy využít Vertebroviscerální terapii v rámci fyzioterapie
Pohybový systém vlivem stimulu působí na vnitřní orgán. Může se objevovat např. bolest imitující postižení konkrétního orgánu, popř. rozvoj funkčních změn vnitřních orgánů.
fyzioterapie pánevního dna - dysfunkce/dysbalance svalů pánevního dna může způsobit např. funkční sterilitu, bolestivou defekaci či bolestivý pohlavní styk
fyzioterapie zad - poruchy přechodu hrudní/bederní páteře můžou způsobovat bolesti ledvin, močových cest a s nimi spojené časté záněty (orgány jsou náchylnější)
fyzioterapie krční páteře - funkční změny v oblasti krční a hrudní páteře můžou ovlivňovat dechové ústrojí (kašel, častá respirační onemocnění)
vertebrokardiální syndrom, jenž může svými klinickými projevy imitovat anginu pectoris (bolesti za hrudní kostí, projekce bolesti do krku a levé horní končetiny, dušnost, palpitace). Objektivně nalézáme blokádu 3.-5. žebra a trigger pointy v prsním svalstvu (především m. pectoralis minor)
Příklady některých viscerosomatických obtíží:
Situace, kdy vnitřní orgán může působit na pohybový systém a tím vyvolat určitou reakci. Pro každý orgán je typický tzv. viscerální vzorec, což je soubor konkrétních reflexních změn, jež se projeví na pohybovém aparátu.
poruchy jícnu - ztuhlost, bolestivost či blokády v oblasti horní krční páteře nebo horní hrudní páteře, poruchy dýchání, blokády žeber
žaludek + dvanáctník - blokády hrudní páteře a žeber, (bolestivost, omezení pohybu), zvýšené napětí horního břicha (více vlevo + střed), bolestivé body na spodních žebrech, nadměrné dýchání do hrudníku
děloha + vaječníky - mohou imitovat bolesti spodní bederní páteře (low back pain); např. po operacích
žlučník - obtíže se mohou projevovat nesnesitelnými kolikovitými bolestmi, které ostře vystřelují podél spodních žeber pravé strany obousměrně do oblasti hrudní páteře (Th6-9), nacházíme spasmus horní části přímého břišního svalu a spodní sestupné části trapézu. Dále pak u pacienta pozorujeme schvácenost a může se objevit i nauzea
Veškeré poruchy vnitřních orgánů by měly být primárně řešeny specialisty v rámci lékařské péče (chirurgie, kardiologie, pulmonologie atp.), kteří diagnostikují problém a nastaví adekvátní terapii (medikace, dieta, režim). Viscerovertebrální, popř. přímo viscerální terapie, může být vhodnou součástí lékařem navrženého léčebného postupu.
Indikace
pooperační stavy hrudní, břišní a pánevní oblasti
jizvy v hrudní, břišní nebo pánevní oblasti
bolestivé stavy myoskeletální soustavy
poruchy trávicí soustavy (žaludeční obtíže, obstipace, gastroesophageální reflux)
gynekologické obtíže (dysmenorrhea, dyspareunie, vaginismus)
prostatodynie
častá respirační onemocnění
lékařem prokázaná porucha funkce orgánu s návrhem využití viscerální terapie
Kontraindikace
přetrvávající úporné bolestivé stavy
stavy nereagující na manuální ošetření
diagnostikované onemocnění orgánu specialistou-lékařem
Veškeré kontraindikace jsou zároveň indikací k návštěvě lékaře.
ÚVODNÍ DIAGNOSTIKA
Mgr. Marek Mucha
Objednejte se a pomůžu i Vám.
Seznámím se s Vámi a s problémy, kterým čelíte. Již při první návštěvě udělám částečnou manuální nápravu pohybového aparátu, abych Vám ihned ulevil od bolesti.
- Diagnostika pohybového aparátu pomocí diagnostických metod. - Kontrola funkčnosti svalů.
- Částečná manuální náprava - odstranění blokád, uvolnění svalů, okamžitá úleva od bolesti.
- Navržení ideálního postupu spolupráce a nastavení domácího protokolu.
Zdroje
- BITNAR, Petr, fyzioterapeut [ústní sdělení]. Brno, 30.3.2023
(odborný kurz Viscerovertebrální vztahy a jejich využití v klinické praxi)
- BITNAR, Petr, fyzioterapeut [ústní sdělení]. Brno, 24.10.2023
(odborný kurz Viscerovertebrální vztahy se zaměřením na oblastní pánevní)
- BITNAR, Petr, 2009. Viscerosomatické a somatoviscerální vztahy. In: KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, s. 181–184. ISBN 978-80-7262-657-1.
- DOBEŠ, Miroslav, Marie MICHKOVÁ, Petr POSPÍŠIL, Jiří VLČEK a Marek ČENTÍK. Diagnostika a terapie funkčních poruch pohybového systému (manuální terapie) pro fyzioterapeuty. 1. vyd. Horní Bludovice: Domiga, s.r.o., 2011. 76 s. ISBN 978-80-902222- 4-3.
- NETTER, Frank H. Netterův anatomický atlas člověka. 2. vyd. Přeložil Vladimír HOLIBKA, přeložil Hana CHLEBEČKOVÁ. Brno: CPress, 2012. ISBN 978- 80-264-0079-0.
- VÉLE, František. Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Vyd. 2., (V Tritonu 1.). Praha: Triton, 2006. ISBN 80-7254-837-9.